Japonský meč
Rencezce mečů
Knihy a stránky
Japonsko
Redakce


Historie samurajů

Stručné shrnutí vzniku samurajské třídy, její postavení v jednotlivých érách japonských dějin.

Před obdobím Heian (viz. níže) měla armáda v Japonsku stejné uskupení jako čínská a vládl císař. Na začátku období Heian byla císařská armáda pro nedostatek disciplíny a motivace rozpuštěna a vladař ustanovil Shogunáty (provincie).Tyto shogunáty měli vlastní samosprávu a vládli jim mocné šlechtické rody ve jménu císaře, ale skutečnými vládci byli oni.

 

Kolem 11. st si velkostatkáři (Daimyo) a šlechtické rody najímali soukromé strážce svého majetku, tyto ozbrojení sluhové se nazývali Saburafu (služebník pána). Doprovázeli svého pána jako tělesná stráž a plnili jeho příkazy, odměnou jim byl většinou příděl půdy. Z těchto služebníků se později staly bojovníci saburau (bushi s vyšším postavením), kteří sloužili jako císařská a šlechtická garda.

 

Tyto šlechtické rody poté začali mezi sebou bojovat o půdu a moc (kolem 14. st. bylo japonsko rozděleno na deset shogunátu válčících mezi sebou.). V těchto obdobích válek byli samurajové velmi žádáni pro svoje umění šermu a lukostřelby, mezi válkami  se zdokonalovali v boji a pracovali na statcích. Zastávali roli provinčních úředníků, kteří vybírali daně, dohlížely na pořádek, stavby a organizovali výsadbu rýže.

 

Ve 12-13 st. se změnil životní styl samurajů. Ti nejúspěšnější svým vlivem a bohatství předčili vládnoucí šlechtu a stávali se přímými vazaly shogunů. Budovaly na svých pozemcích velké opevněná sídla, kde žili s rodinami a služebníky. V těchto sídlech byly vybudovány stáje, sýpky a dílny pro řemeslníky, sloužili také jako poslední útočiště pro zdejší obyvatelstvo v případě útoku. Samurajové se stali elitními bojovníky s dědičnými právy. Přesto že byli bohatší a vlivnější než šlechticové shogunatu nepřestali jim složit.

 

V období (Edo) shogunátu Tokugawa došlo k vyzvednutí morálních hodnot, duchovní význam samurajského meče a kodexu bushido. Který mimo jiné nařizoval vzít si život než padnout do zajetí nebo být zneuctěn neúspěchem, většina takto zahanbených bojovníků přistoupila k obřadu seppuku. Ti kteří nechtěli dostát své povinnosti propadli hanbě a byli vyloučeny celou společností, z některých se stávali zločinci (nájemní zabijáci, vyděrači bohatých rodin), stali se opravdovou společenskou hrozbou. Samuraj bez pána se nazývá Ronin. Ronin přežíval na kraji společnosti a byl nucen bezcílně putovat krajinou Japonska. Samurajové často svým mečů přidělovali jména jako živým bytostem, a věřili že je to jejich duše válečníka. Používání meče se řídilo velmi přísnou etiketou.

 

S obdobím Meiji (Císař Mutsuhito) dochází k obnovení císařské autority za podpory západních mocností a nastává modernizování Japonska podle západního vzoru. V roce 1876 vchází v platnost Haitorei vyhláška, která zakazuje nošení meče a ruší samurajskou třídu se všemi jejími výsady. Samurajové chtěli udržet nezávislost Japonska a proto vyvolávají vzpouru. Císař však jíž disponuje ohromnou armádu vyzbrojenou střelnými zbraněmi a západní technologii (pušky, děla, první kulomety) kterou použije pro potlačení vzpoury. Později se zbytek shogunátů vzdává aby ukončil krveprolití a předává moc císaři. V roce 1877 dojde k bitvě o Shiroyama, poslední bitva mezi zbylými samuraji (25 tis. mužů) a císařskou armádou (300 tis. mužů). Vůdce povstání Saigo Takamori je smrtelně zraněn, něž by byl zajat čí zabit nepřítelem, spáchá na bojišti seppuku. Všichni ostatní samurajové jsou jsou zmasakrováni a totálně poraženi císařem kterému dosud sloužili.

 

Do roku 1945 se ještě používal termín shizoku jako formální označení potomků samurajů.

 

Historická období (mengo) .

Martin Čížek (FX Man)

13.06.2006

TOPlist